O svícení

„Tak kolik?“ zeptal se můj imaginární přítel. Tenhle titul výjimečně nesouvisí se žádným z těch chlapíků, o kterých si občas myslím, že s nima chodím, aniž by oni věděli, že existuju. Je to ten neodbytnej hlas kdesi vzadu v hlavě. Ten, kterej na rozdíl od Paní intuice nedává odpovědi, ale otázky. Tahle padla úplně nečekaně při stlaní mý princeznovský postele s nebesy. 

„Co přesně chceš vědět?“ vymlouvám se. Marně. Už jsem v procesu hledání. Answer loading... Please wait...  A sama se nestačím divit. „Chceš vědět, do kolika jsem byla zamilovaná? S kolika z nich jsem chodila? S kolika jsem spala?“ Ono totiž není úplně samozřejmý patřit do všech škatulek najednou. A já si s rudýma ušima uvědomuju, že tyhle škatulky se někdy diametrálně liší. Na to se ale hlas neptal. „Myslíš, kolik jsem jich milovala, viď?“ 

Připadám si jako Popelka. Ne ta, která čeká na prince, ale ta, která si na hlavu vysypala celej uhlák. Pouštím si ten film znovu. Oscarovej teda úplně není. V hlavní roli přivlastňování, nároky na čas, energii, emoce, myšlenky i tělo druhé osoby, strach ze samoty, snaha zalíbit se a manipulace. V rolích vedlejších pak touha posílit vlastní ego výskytem vedle druhé osoby, snaha zachránit se před sebou samým, vydírání, nuda a další… Láska?

„Myslíš lásku Level L? Tu nesobeckou? Jak ti stačí, že ten druhej prostě je? Jak ho nechceš měnit, ani trochu? Jak nemáš žádný podmínky?“ Ticho je víc než výmluvný, o to víc vynikne rachot padajícího kamene, kterej se mi kdovíproč odvalí ze srdce. Odpověď asi ani není potřeba mít černou na bílým.

„Tak už taky víš, proč odešli,“ říká můj imaginární přítel, když už zase můžu normálně dýchat. Naučený zdůvodňování typu ProtožeMojeDeprese, ProtožeMěNeustáli, ProtožeChtěliDěti a ProtožeJináŽenská se rozpadají na prach. Zůstává jedinej důvod. Protože jsem je nemilovala. A už vůbec ne sebe. Protože láska Level L jde zevnitř ven. A protože naopak to nikdy nefunguje. 

Opravdoví přátelé to s náma myslí dobře. Tenhle imaginární nemluví moc nahlas a ozývá se, když je ve mně dost klidu na to, abych slyšela. Možná to byla kratinká chvilka osvícení. A možná jen o svícení. Zevnitř ven. 

(Za "osvícenou" fotku děkuju už rok Krtkovi... a příště už konečně zase něco eko nebo bio, ne? :-)