Co mi řekla řeka 2

Pomalu, zlehka začínám zase psát. Během tý pauzy jsem stihla dost věcí. Třeba zapomenout, jak se přihlásit na blog. Přestat se v návaznosti na poslední příspěvek omlouvat za to, že chodím častěji do hospody a málo do kostela.

Přestala jsem řešit, že píšu dost online, dost osobně a dost o sobě plus lidech, kteří se možná tak nějak navzájem znaj. Začala jsem víc běhat, víc cvičit, míň pracovat, víc jíst a taky víc pít. Přestala jsem kouřit. Poněkolikátý. A zatím to jde. Přestala jsem se vážit a přemejšlet, kolik s tím nekouřením naberu. Protože jsem si začala vážit sebe. Poněkolikátý.

Začala jsem se bavit s lidma o hodně mladšíma, než jsem sama. A taky s těma o hodně staršíma, než jsem sama. A všichni ti lidi napříč generacema mi mají co dát. A já jim asi taky. Protože jsem v takovým střednověku. Uprostřed a zároveň ve středu. Ve středu sebe samý. Ani nahoře, ani dole. Ani ubrečená, ani křečovitě vysmátá. V klidu. Jako řeka. Jako ta řeka, do který pořád chodím. I když je únor.

Ke splavu, kde se otužilci scházejí, to mám pěšky asi dvacet minut. Je to přesně doba, během který se naladím na endorfiny a těším se. Většinou. Někdy se bojím. To když mi do toho začne moc mluvit hlava. Toho, že se začnu ve vodě dusit. Že se nebudu moct vrátit zpátky. Že nevylezu na břeh, protože nebudu cítit prsty na nohách. Že sebou u převlíkání švihnu. A pak na to většinou zapomenu. A prostě plavu. I když je ten únor.

Posledních několik týdnů totiž chodím k řece s jedinou myšlenkou: „Co nejhoršího se mi může stát?“ Seknu sebou, a co? Udělá se mi špatně, a co? Vždycky se to nějak vyřeší.

A tenhle přístup si teď vztahuju tak nějak na všechno. To bytí je pak takový lehčí. Když si uvědomíš, že ve finále jde vážně o to pověstný hovno. Ten chlap se mi už neozve, a co? Vyhodí mě z práce, a co? …Prostě jen plynout s proudem a peřeje řešit, až přijdou. Mimochodem, nikdy jsem sebou nešvihla. A ty zmrzlý nohy se vždycky nějak otřepou. Je to dobrý.

PS: Fotka je z 1.ledna. Nejhorší bylo čekat, než nás vyfotí, plavání už byla pohoda :)