Gypsy love3

TSURA

Když se Dar ohlásil poprvé, bylo to zvláštní. Jako bych mluvila hlasem, který mi nepatří a říkala slova, která nevznikají v mé hlavě. Vadoma mě uklidnila, ostatně to také byla ona, kdo o Daru věděl ještě dávno předtím, než jsem se narodila. Říká, že kouzla a čáry, se kterými si nás, Cikány, lidé spojují, jsou pro malé děti. Dají se naučit. A rozhodně to není cíl. Karty, věštění z koule nebo čtení z ruky jsou dobré leda tak na to, když potřebujete pár drobných od kolemjdoucích, zvědavých na kdejaká rádoby cirkusová vystoupení. Vadoma mě učí léčit, poznávat rostliny a využívat sílu přírody. Učí mě cítit její rytmus a melodii, poznat, komunikovat s ní a žádat ji o pomoc. Učí mě přivádět na svět děti i doprovázet na posledních cestách. To jsou ale znalosti, které může získat každý, a s Darem nemají nic společného.

Já jsem žena, která vidí. Vidím daleko za lidské masky. Jediným pohledem dokážu proniknout do srdce člověka, otevřít jej a zapálit v něm oheň, který už nikdy nevyhasne. Přivádím druhé ke světlu i k nim samým. Někdy k tomu stačí říci jediné slovo nebo pozměnit gesto ruky při tanci. Nevím, odkud Dar přišel, ani proč přišel právě ke mně. Vím ale, že se díky němu dotýkám srdcí lidí, bořím kolem nich pracně vystavěné hradby a vedu je k tomu, kým jsou ve skutečnosti. Pomáhám jim podívat se do očí všem strachům, najít v sobě sílu a věřit. V Lásku. Protože v ní je všechno.

Oheň pomalu dohořívá. Muži se rozložili na barevné deky kolem žhavých uhlíků. Matky s dětmi a Vadoma už spí v maringotkách. Řeka posílá po proudu poslední tóny Janekových houslí, které se zařezávají do spánku i do srdcí. Obecenstvo odešlo bez potlesku a tentokrát i bez konfliktů. Zůstává jediný muž z města. Ten, který přišel později než všichni ostatní a pod paží má sešit plný náčrtů. „Ukaž mi je, prosím.“ Maringotka s bílou kočkou. Silueta houslisty před ohništěm. Děti se psem. A Tsura. Podobná a přece tak jiná. Zachycená v prchavém okamžiku věčnosti, s rukama nad hlavou a sukní jako motýlí křídla. 

Už teď jsem o něco starší než ta Tsura, která je na obraze. Už teď vím, proč přišel i co mu mám říct. A už teď, jako už po tolikáté vím, že Dar může být krásný i krutý zároveň. Že to bude hodně bolet. Ale ještě ne. Ještě společně mlčíme pod nebem plným hvězd a sladkohořkých příslibů čehokoli. „Lajla tov, Cayo.“ Dobrou noc.