Jedničky, nuly a ti druzí

Vypadal jako praštěnej umělec. Roztrhaný prestižky ale naznačovaly, že tenhle chlapík rozhodně nemá svůj ateliér a taky rozhodně nevydělává svýma obrazama majlant. Usmála jsem se na něj z vitríny olomoucký sedmaosmdesátky. To je ta kavárna naproti PMS (čti Panna Marie Sněžná, prosím). Do dvou minut stál u mýho stolu. „Omlouvám se, bibli jsem si s sebou dnes nevzal,“ hlásil mi, jako bychom se znali roky. Beze slova jsem mu ukázala Tu Knihu, kterou jsem měla položenou na klíně, aniž bych se pozastavovala nad tím, jak je možný, že mi čte asi nejen myšlenky.

Tenhle Ladislav není praštěnej umělec. Je to programátor, kterej žije ve svým světě jedniček a nul. A taky dalších čísel, na který přepočítává celej svět kolem sebe. Každýmu písmenu dává číslo a přiřazuje k němu určitý slovo se správným významem. Z toho významu pak skládá slova nový. V jeho svérázným pojetí se tak třeba moje jméno proměňuje ve Světlo Lásky a Denisova ulice v Cestu-Dobro-Sílu.

Peníze nechtěl. Ubalila jsem mu cigárko a nechala ho dopít pomerančovej džus. On mi za to dal jabko a trochu navlhlý sirky a doprovodil mě k nádraží. V tom dnešním ubrečeným ránu se po Olomouci asi neprocházelo víc podivnějších párů než slečinka s unavenejma očima a červenou rtěnkou a chlapík s bílým plnovousem, kterej převáděl slova do čísel a zase nazpátek.

Pak už jsem chtěla jít sama. Podali jsme si ruku, popřáli šťastný cesty a poděkovali za tohle krátký setkání. „Hlavně, prosím Tě, nežij blbě!“ volal za mnou, když jsem přecházela na druhej chodník. Začala jsem se nahlas smát. Dneska poprvé.

Sedím ve vlaku a čekám na písknutí, který odmávne třídenní hanáckou storku plnou Lásky, smrtící pavučiny slov a vzájemnýho nepochopení mezi mnou a tím klukem, co žije v bytě plným obrazů a kytar. „Je tohle vůz 32, prosím?“ slyším nesmyslnou otázku a povědomej hlas. Prostě si mě našel. Jen proto, aby mi dal na cestu červenou jiřinu, kterou urval kdovíkde. Usmívám se z okna. Vlak se pomalu rozjíždí a svět je zase v rovnováze...

PS: Na týhle fotce je drobeček z jinýho příběhu. Ten neznám.  Vznikla před lety v Krakově. Ale pevně věřím tomu, že i tenhle chlapík by mohl napsat román... Jako my všichni :)