Odvahu! (PF 2016)

„A to se nebojíš?“ Nejčastější reakce na to, že teď bydlím někde na samotě se psem. Přiznám se, že když jsem šla z posledního večírku po půlnoci z města dolů do ohlušujícího ticha a pár metrů před sebou tušila obrys mýho divnýho souseda, nebyla jsem úplně ve svý kůži. Skutečná odvaha je ale o něčem jiným.

Není to o tom nebát se chodit potmě. Ani letět sama na blind někam do tramtárie jen proto, že se zrovna teď rozhodnu trochu se projít podél oceánu. Lidi dělají z různých důvodů bláznivý věci, který třeba s odvahou zas tak moc nesouvisí. Těch opravdu statečných lidí jsem ale potkala víc než dost. Třeba jen za poslední rok.

Odvaha je dělat věci po svém. Začít podnikat, nespat, zadlužit se, osekat osobní život na minimum, ztratit známé, najít přátele. A buď to vyjde nebo ne. Odvaha je neběhat jako myš v kolečku systému. Jít rovně. Nekroutit se podle očekávání druhých.

Odvaha je říct si o pomoc. Nehrát si na superhrdiny jen proto, že by nás ostatní "měli míň rádi". Znát své hranice a nejít za ně. Přiznat si slabost je ukázkou velké síly.

Odvaha je taky umět stárnout. Vykašlat se na cetky, které patří dvacetiletým, znát svou cenu a umět nosit svůj věk. Na druhou stranu je velká odvaha svěřit se do rukou estetických odborníků a risknout, že to třeba nevyjde podle vašich představ. Takovou odvahu nemám.

Odvaha je slíbit lásku druhému člověku: Ať už před bohem, úředníkem, nebo sami pro sebe. A odvaha je z toho slibu neslevit, i když kolem vás všechno padá. Někdy je odvaha odejít, aby člověk neztratil sám sebe. Někdy je odvaha být sám a čekat, až to přejde. A nesáhnout po první náplasti, která přeběhne přes cestu. 

Odvaha je mít dítě. Kromě toho, že matky neustále spamují info o kojení, stolici a zubech, mají odvahu, proti který jsou mý životní excesy dost nuda. Odvahu mít zodpovědnost a vědět, že za pár let je tihle uslintaní drobečkové budou přinejlepším ignorovat. Nebudou jim brát telefon, zatímco ony budou strachy šedivět. Před každou z vás, dámy, smekám. Tohle je odvaha.  

Odvaha je dítě nemít. Ustát otázky kolem biologických hodin a ujišťování, že se to časem ještě změní. Odvaha počítat s tím, že možná přijdeš o partnera. Možná ne o jednoho. Za slovo „nechci“ už patří jen tečka.

Odvaha je znát diagnózu, která nedává vůbec žádnou naději. Mluvit do telefonu tak, aby ten na druhý straně netušil, jaký potoky vám tečou po tvářích. Odvaha je zůstat do poslední chvíle. A zůstat i potom, co se hosté v černém rozejdou domů....

...Děkuju všem svým učitelům, kteří mi dali velké lekce. Přeju vám všechno krásné do nového roku. Každý z vás je statečnější, než si sám myslí.