Lekce (jógy) ...

Některý návraty nevymyslíš. Stojím v  zrcadlovým sále tělocvičny na vesnický základní škole. Naposledy jsem tady byla před sedmnácti lety. Přede mnou je čtrnáct žen. Mezi nimi dvě, který mě na týhle základce učily. A který teď přišly, aby se něco naučily ode mě…

Vzpomínám na tu holku, která před těmi lety vycházela ze dveří s posledním vysvědčením. Na jedničkářku, od který možná hodně lidí čekalo něco jinýho, než že se ve třiceti vrátí domů. Bez kariéry, bez dětí, bez chlapa. Vůbec tehdy netušila, co se sebou. A netušila to ani dlouho potom, co si odnášela další vysvědčení z jiných škol, diplomy a certifikáty.

Asi by tehdy nechtěla slyšet, že se bude celý ty roky hledat. Že fakt nebude modelka. Že bude bojovat se svým tělem, že bude mít tak silný deprese, že to bude chtít skončit. Že se na ni vykašle táta a spousta jinejch mužů. Že ona sama tisíckrát spálí mosty. Že se vzdá „prestižní“ práce, aby mohla dělat kafe. Že tu knížku, kterou plánovala už ve třetí třídě, pořád nebude mít dopsanou. A že si jednou stoupne do týhle tělocvičny a povede lekci jógy.

Jsem stresař. Nerada mluvím před lidma a nesnáším, když se na mě dívají. Asi přesně proto jsem pracovala v televizi. Přesně kvůli tomu jsem bavila všechny příchozí v kavárnách, zatímco oni se mi dívali pod ruce, jak kreslím mlíkem obrázky. A přesně proto teď sedím na patách a provádím skupinu žen relaxací i cvičením. Snažím se, aby všechna slova i pohyby vycházely ze srdce. A cítím neskutečnej klid.

S obrovskou pokorou říkám, že nejsem učitelka. Možná budu lektorka, která bude lidi nenásilně směřovat tam, kam se sama snaží jít. S vděčností a myšlenkou na všechny svý učitele mluvím o tom, co je to vlastně jóga. A přiznávám sobě i těm, které přišly, že jsem sama úplně na začátku. A děkuju za to, že přišly.

Baví mě, jak se v životě střídají role. A jak je to všechno vlastně kruh. Učíš se, abys mohl svý zkušenosti předávat dál. Vždycky jsem kolem sebe měla starší ženy, čarodějky, který mě často tahaly z průserů, když jsem se v tom všem pěkně plácala. Teď tady nejsou a já cítím, že už je čas… I když jsem ve srovnání se všemi svými učiteli malinká. Vyšla jsem sice na nějaký kopec, ale přede mnou je ještě minimálně jedna hora. A netýká se to jen jógy.

Nikdy nevíš, pro koho jsi učitel. Který z tvých slov nebo činů ovlivnilo druhýho člověka a posunulo ho dál. Někdy je největším učitelem ten, kterej ti nejvíc ublíží. Nebo ten, kterej ti nějakým způsobem vadí, protože ti ukazuje to, co sám na sobě nechceš vidět. Tohle jsou lekce, který nás na tý základce neučili.... Možná bysme neměli odvahu jít dál...