Ezoholky na hraně

„Vím, že on je moje andělská bytost a můj ochránce. Ale nechce mě slyšet. Dokonce i když mu volám, neslyší mě. Všechny ostatní slyší, ale mně ne, tak to asi chápeš, že nemá rozbitej telefon,“ vysvětluje oduševnělá dlouhovláska ve veganským bistru. Sedím u vedlejšího stolu a čelist mi padá do talíře s kořeněnou basmati rýží. Ne, fakt nemá rozbitej telefon!

Přiznávám, že si občas trochu uletím. Mám doma vykládací karty (no dobře, troje!), knížky o ženský spiritualitě, andělích, tantrickým splynutí a příručky typu „mystikem snadno a rychle“. Vím, k čemu se používá bílá šalvěj a kterej krystal je nejlepší na mou muladhára čakru. Upřímně, ŽÁDNEJ krystal v tomhle místě nebude příjemnej, klidně si to vygooglujte. Nechat se ale přistihnout na veřejnosti při takovým ezoterickým rozhovoru? To se radši třikrát zeptám řidiče v autobuse, jestli mi může zastavit na záchod.

Ta hranice, kdy to ještě je v pohodě, je totiž strašně tenká.  Může tě to smést, než řekneš Kundalíní. Asi je fajn být tak trochu nad věcí a nechat události, ať se samovolně dějí. Drtivou většinu z nich stejně neovlivníš. Jestli ten chlap odjel na rok do Ameriky, tak se prostě minimálně rok neuvidíte, ať už to nazýváš Záměrem, Vyšší mocí, Dobou-kterou-máš-věnovat-sama-sobě, nebo prostě jen zatracenou smůlou. Tady nepomůže zírání z okna, do křišťálový koule ani do lógru z turka. (Ale ty stejně piješ výběrovku a z papírovýho filtru nikdo nevěští).

To neznamená, že si na něj ty karty hodit nemůžeš. Můj poslední výklad sliboval společnou cestu radosti, tvořivosti a nekonečné lásky. Je fakt, že jsem se jich ptala asi sedmkrát, než jsem byla konečně spokojená. Nic víc s tím ale nenaděláš. Jsou věci mezi nebem a zemí, ale je fajn zaklapnout balíček a zapomenout, co jsme byli v minulým životě a proč si tyhle karmický vztahy přenášíme do současnosti. Byla by asi škoda, aby ty minulý životy převálcovaly ten současnej, jakkoli je prosycenej éteričnem.

Až mě někdy uslyšíte, jak zasvěceně hážu ezoterickýma termínama, kterým nerozumím, prosím, kopněte mě pod stolem. Ale jen v případě, že budu tyhle výlevy chrlit někde, kde je víc než jeden cizí člověk. Jestli se budete chtít stavit na samotu u řeky, klidně si s váma budu povídat až do alelujá. Nebo do sámadhi. Protože mě to dost baví, jen si chci hlídat ezohranu.

Nevím, jak to dopadlo s tou holkou a jejím andělským ochráncem. Možná se znali z Atlantidy a mají to na nějaký vyšší úrovni pořešený úplně jinak. Nebo na ni prostě jen kašle a ona to nechce vidět. Vlastně slyšet. A já mám jedenáct měsíců na to, abych se naučila věštit z french pressu...