Nejsem Éterická

„Jde po skosený trávě a jde tak, jak se to píše, s větrem v zádech, s kytkou v hlavě, důstojně a tiše…,“ zpívá Robert Křesťan. Víla. Jedna z mých největších srdcovek. Ve svých minulých životech jsem taky byla nějaká taková víla. Někteří mi dokonce říkali Éterická, což mi teda hodně lichotilo. Jo, kde že loňský sněhy jsou… Teď jde po skosený trávě a kolem lítaj třísky.

Myslela jsem si, že než se vyřídí všechny úřednický náležitosti kolem Kouzelnýho domu, nebudu dělat žádný radikální řezy. Jenže realita je úplně jiná a na to řezání došlo, jen co jsem odložila zahradnický nůžky. To, do čeho jsem se pustila, je tak trochu masakr. Motorovou pilou.  

O víkendu možná někde „hořely, padaly hvězdy,“ tady padaly stromy. A Kouzelnej dům konečně začíná jít vidět. Tak, jak celej tenhle rok padají hradby ve mně – a to i ty, o kterých jsem neměla nejmenší tušení, tak se pomalu ztrácí bariéra neprostupných jehličnanů, který vytvářely iluzorní pocit bezpečí. Za nima po desetiletí vznikal ničím nerušenej mikrosvět, ze kterýho se nechtělo ven. Ať už si za tím představujete cokoli dle vaší víry a hladiny ezoterična v krvi, vytvářelo tohle smrkový království ideální podhoubí pro depresivní dny, kdy „jsem sama sobě zajatcem ve svým vlastním vězení“. Kromě toho to prostě byla hodně ostrá a nekompromisní zahrada a vůbec. Chtělo to světlo.

Ještě před rokem jsem si jako paneláková holka myslela, že největší psychickej detox je vyklízení skříně. Když jsem si ale na jaře poprvý po dlouhý době pořádně hrábla do země, došlo mi, že je to ještě tak trochu jinak. Do stříhání nekonečných keřů jsem se onehdá pustila s takovou vervou, že jsem měla mozoly ještě dva týdny. Šest úžasných a obrovských teras, který mě ze začátku docela strašily, jsou teď velká výzva. Na jaře plánuju ovečky. Stačí „jen“ postavit přístřešek, spravit plot a ohradit všechny jabloně.

Asi už nejsem Éterická. Místo knihy Skácelových básní teď častěji otvírám dílnu s nářadím, bibli a rum. „Ty jsi taková drsná princezna. Ale pořád jsi princezna,“ řekl mi včera kamarád, kterýmu jsem líčila svou dřevorubeckou víkendovku. Jsem drsná princezna z Kouzelnýho domu. A je to fajn.