Něco za něco

„Rozbila se mi pračka. Můžu si k Tobě přinést věci, když Ti za to posekám zahradu?“ ptal se mě Jirka o víkendu. Potravinový balíček plný šípků na čaj a krmení pro vlčici mi dnes večer přinesla Kamka. Takhle si cení vajíček od babičky, která se nejmenuje Andrej a neslibuje, že bude líp. Protože dobře je. Navzdory, nebo právě pro ten nešvar, který se nám tady v údolí poslední dobou rozmáhá. Tak trochu výměnný obchod.  Je to skvělý.

Nejsem kdovíjak manuálně zručná a práce jsem se ještě donedávna bála jako čert kříže. Naštěstí mi jedna moudrá žena, která má (skoro) vždycky pravdu, prozradila tajemství, se kterým může jedna taková single lady po třicítce uspět i na samotě v divočině. „Neuč se to, zůstane Ti to,“ prohlásila, když jsem se nedávno pokoušela pochopit, jak funguje křovinořez. Neučím se to. Místo toho otvírám víno nebo vařím oběd tomu, který tu džungli poseká místo mě. Ať už je to soused nebo kamarád, co jde náhodou kolem.

Kolem Kouzelnýho domu se průběžně tvoří skupinka podobně kouzelných lidí, se kterýma takhle více či méně plánovaně handlujeme všechno možný. Sako za softshellovou bundu. Večírek s grilovačkou za hromadnou pomoc na zahradě a lahve polský vodky za Markovo fantastický víno.  Bleskovou opravu, kterou mi v létě kamarád instalatér doslova zachránil krk, jsem zaplatila hned dvakrát. Poprvý flaškou dost drahýho rumu. Podruhý játrama, když jsem s ním tu flašku vypila. Pošramocený spotřebič funguje. Pošramocený s(ebe)vědomí vem čert, punk pořád žije a je fajn vědět, že vlčice občas může fungovat i jako vodicí pes. Za další odborný dozor nad živly jsem už ale z bezpečnostních důvodů zvolila čokoládu a kafe.

Myslím, že kdyby víc lidí fungovalo na týhle výměnný bázi, odpadne nám spousta stresu. Nemusíme se honit za vyděláváním peněz, který pak utratíme za nejrůznější kraviny, co vlastně nepotřebujeme. Jasně, je to systém, kterej nelze praktikovat kdykoli a kdekoli. Neuplatitelný chlápky z T-Mobilu, kteří mě každej měsíc připraví o víc než pár stovek, asi na vodu ze studánky neukecám. Pokud to ale funguje aspoň částečně, dá se skloubit příjemný s užitečným a ještě se dost často vzájemně propojí lidi, kteří o sobě donedávna neměli ani páru.

Peču fantastickej chleba, stejně tak skvělý dýňový koláče a moje čokoládový brownies jsou (téměř) boží. Taky vcelku obstojně vařím, hlavně čaj, kafe, polívky a svařák. Tak kdybyste šli náhodou kolem, stavte se, je tady pár stromů, který čekají na prořezání, šest teras k posekání a shrabání listí (s úžasným bonusem v podobě výhledu do údolí)… Nebo víte co, prostě si napíšu seznam a bude další večírek :)