Od zítřka... !

„Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat pracovní povinnosti na pozdější dobu,“ praví tetička Wikipedie. Myslím, že jsem překonala nejvyšší level tohoto umění. Jsem totiž mistryně světa v disciplíně „od zítřka“. To v překladu znamená „nezačnu/nepřestanu s tím nikdy, ale každýmu o tom budu vykládat“.

Z mé snahy přestat kouřit měla jeden čas srandu celá mimozemská rodina kolem holešovickýho showroomu. Nikdo už mi nevěřil, že s tím seknu, to jen já jsem svatosvatě slibovala, že tahle krabička je poslední. Nebo jsem ji vyhodila z balkonu a skoro plnýma krabkama se úspěšně plnil i světlík. Myslím, že v tomhle období bylo fajn být pražským bezdomovcem kolem Vltavské. Asi bych se taky těšila na tu éterickou holku, který se zeptáš na cígo a ona ti s nadpozemským úsměvem daruje celou krabičku s tím, že už ji nebude potřebovat. Akorát nevidíš, že druhej den ráno dojíždí vajgly v popelníku a počítá, kolik má u sebe drobných, aby nemusela k bankomatu a mohla jen do večerky pod barákem.

Takhle „od zítřka“ jsem odcvičila nespočet ranních Pozdravů slunci a naběhala stovky kilometrů. Od zítřka jsem se naučila perfektně anglicky (německy, španělsky a francouzsky), přestala se po večerech cpát pečivem, přihlásila se na kurzy sebeobrany a začala znovu fotit. Od zítřka jsem začala poslouchat svý tělo, žít v souladu s rytmy Měsíce a celýho Vesmíru.

Od zítřka jsem se taky začala řídit vším, co se tak pečlivě učím z knížek i na přednáškách. Neberu si věci osobně, miluju bezpodmínečně, za každej rozchod s klidným srdcem poděkuju, protože vím, že je to to nejlepší, co se mi v danou chvíli mohlo stát. A lustrovat facebookový profily jeho nový holky? Prosím vás, s tím jsem přestala už včera, od zítřka jsem totiž někde úplně jinde. Vyrovnaná, bez depresí, se zpevněným tělem a perfektní manikúrou.

Osho říká, že když si tahle něco hezky naplánujeme, nejsme to vlastně my, kdo to slibuje. „Kdo byl ten člověk? Už tady není!“… Máme o sobě nějaký představy a jen těžko se smiřujeme s tím, že skutečnost je někdy fakt jiná. Přitom o svým nadhledu nepřesvědčím ani vlčici. Ta už ze mě má asi taky srandu. A já ji ze sebe mám vlastně taky. Tak víte co, já už o tom nebudu mluvit. A všechno to začnu hezky žít. Od zítřka… (a taky začnu běhat.... :D )