Tenhle text nemá název

Když jsi holka a je ti třiatřicet, je to průser sám o sobě. Když jsi holka, je ti třiatřicet a nemáš děti, je to někdy přinejmenším divný. Když jsi třiatřicetiletá holka bez dětí a bez chlapce, měla bys začít sakramentsky panikařit. Když je ti třiatřicet, jsi holka bez dětí, bez chlapce a žiješ ve velkým domě, měla bys každej večer otevřít minimálně jednu flašku vína. A když jsi holka, je ti třiatřicet, nemáš chlapce, děti ani práci, jen velkej dům sama pro sebe a pro čtyřicetikilovou vlčici? Jsi ideální adeptka na Neurol. A ty flašky aby byly minimálně dvě.

Sedíš na terase a přemýšlíš, jestli je větší úlet kontaminovaná voda ve studni nebo to, že chceš jít na pohovor do Starbucks. Proč je teď v Kouzelným domě, kde si loni návštěvy podávaly dveře, najednou takový ticho. Proč bys měla mít v životě takzvaný kamarády, kteří jsou schopní poslat smsku typu: „Stejně Tě jednou dostanu“. Zapálíš si cigárko a přestaneš to řešit. Stejně jako přestaneš řešit úplně jinou smsku, která třeba už nikdy nepřijde. Jsi princezna, ale na některý pohádky už nevěříš. A jestli věříš, tak už to nechceš říkat nahlas.

Za poslední prachy si koupíš úžasný šaty, který jsi tak moc chtěla. A letní jízdenku na vlak, než ti tohle podivně klidný léto skončí. Do batohu sbalíš spacák a pár věcí, včetně těch šíleně drahých šatů. Deník, flašku a bibli. Foťák. Skicák a pár tužek. Obálky na dopisy. Ozveš se všem, který chceš vidět a sedneš do prvního vlaku, kterej tě zase poveze bůhvíkam. A budeš vědět, že už neutíkáš. Že ať pojedeš kamkoli, jsi doma. Už dávno nejsi kytka vyrvaná z kořenů. I když máš hlavu plnou copánků, který ti budou vlát z otevřenýho okna, zatímco tě český dráhy povezou, kam se jim bude chtít, stojíš nohama na zemi. Slovy nezapomenutelné Zuzany budeš mít „v duši čisto a v srdci jisto“.

Je ti třiatřicet. Nemáš děti, chlapce ani práci. Nemáš plány, nenosíš masky a nepotřebuješ recept na Neurol. A všechno je Jedno… :)

PS: Jestli mě chceš potkat (v těch úžasných šatech :-) ) , stačí sms...